Nepoznána.

Zdálo se mně, že jsem víla,

víla rusovlasá, bledá.

Potopil svou zář měsíček –

přines’ pozdravení vlídné,

a z mých uslzených víček

zaplašil mé snění klidné.

Na povrch jsem vyplavala,

v měsíčku se ohřívala.

Po mostě ty’s se ubíral –

„Jak ten měsíc svítí krásně!“ –

a když’s dolů k vodě zíral –

„Ach jak zrcadlí se jasně!“ –

Což mé uslzené líce,

předrahý můj, neznáš více?