NEPŘICHÁZEJ...!

Já odvyk’ jsem se bezstarostně smáti,

a žádný smutek nevzruší můj klid.

Já nedoved bych tebe přivítati,

a nevěděl bych, jak se rozejít...

Můj neodvracej pohled, který v dálku hledí.

Po cestě jeho nepřicházej z ní.

Já žádal bych na tobě odpovědi,

již nezaslech bych ani v loučení.

Jen čekat nech mne, mrtvě nech mne státi

se zrakem upřeným kams’ v dálku nebytí.

Já nedoved bych tebe připoutati,

a nedovedl tebe ztratiti!

To moře nech se blížit leskle ke mně.

Chci čekat tebe, jak svůj první den.

Já jenom bídu slyšel v smíchu země.

Do věčna hledět chci, marností vysílen.