NEPŘÍSTUPNÍ.

Na bledém čele stíny mračné,

vy sami jdete středem davu

a nejhlučněj kdy jásat začne,

hloub kloníte jen těžkou hlavu.

A sladká, vlídná samota

vás pouze láká, kroky vaše

v síť luznou jemně zamotá.

A životem, kam cesta vede

bažinou, jež je plná bláta,

jak jdete v snách, kol skráně bledé

dál teskný stín ten pouze chvátá

a věncem z bílých lilií

a věncem z hloží trnového

skráň vaši mlčky ovíjí.

A dav, jenž čte ve vaší tváři,

tam nedůvěru pouze vidí,

vy jdete, bludní samotáři,

jak vyhostěni z davu lidí,

již dřív vám srdce zbodali

a za upřímné slovo lásky

jen trpký výsměch podali.

A vy teď jdete mlčenlivi.

To neví žádný, co vás hněte,

to neví žádný, tiché nivy,

břeh potoka a strom, jenž kvete

a v letním vánku zašumí,

že často jako žádný z lidí

člověka touhám rozumí.