NEPŘÍTEL.

Je klidný, srpnový den

dýšící pohádkou leta.

Já nezvykle smutný,

v paprscích slunce,

na pohovce v komnatě šeré,

připraven rozvířit harfu...

V paprscích slunce,

jež padají okny

na podlahu síně...

A smrť, s úsměvem chytrých

a s měděným štítem,

kývá svou zlověstnou lebkou

na prahu dveří,

v přítmí hedvábných záclon.