Nepřítomnost.

Kdo nepřítomní, vždy prý křivdu mají.

Já tomu nevěřím, ba myslím spíše,

že vyhrají vždy, otrávené číše

se netknou – po ní druzí umírají.

Za věčnou zástěnu se ukrývají,

v čas pod jilmy jdou spat a pod cypříše,

jen kradmo pili z nektaru a tiše

a ze snů jen se sladce usmívají.

A proto tříští se, mrou generace

v soud dějin, který oběti své čítá:

„My při tom nebyli jsme,“ praví krátce.

Prach střesou s obuvi své jako zrádce,

leč věrné svoje Ideal když vítá,

k těm zná se, kdo tu žili v znoji práce.