Nepromluvné přírodě ty knězem

Nepromluvné přírodě ty knězem

Od Boha jsi oddán, člověče;

A ty jí jen strojíš pomeče,

A co vrah jen vnikáš k jejím mezem.

Slávu Boží zdržuješ jak jezem,

Chvalozpěv z úst tvojich neteče;

Zda již plíseň hruď tvou ovleče,

A tvých ňáder struny zhynou rezem?

Nalaď duši, zahuď svatým zpěvem,

Příroda tvých písní pořád čeká,

Znova jme ji tužba dávnověká.

Zahuď Bohu! Tvojí hudby zjevem

Příroda se pohne slastí v hrudi,

A vše kraje k Božím chválám vzbudí.