Neříkej, nemysli, milý,

Neříkej, nemysli, milý,

že jsme se přenáhlili,

když jsme si jako dva šípy letěli vstříc,

když jsem ti srdce své přinesla na dlani,

v pocelech teplou krev rozdala marnotratně,

když jsme tak chvatně

sobě se svěřili,

když jsme si věřili,

jako by na věky platně

bylo možno dát lásku

a neželet.

Neříkej, nemysli, milý,

že jsme se zaslíbili

na řadu let.

Léta tak nepojí

jak chvíle jedna

v radosti žitá,

léta tak nedvojí,

jako den všedna,

bolest jenž skytá.

Horoucí srdce mít, hořet s ním,

tajemstvím chvět se úchvatným,

které nám šeptem kdos dones,

o tom-li víš, ať neželíš –

blaze ti bude podnes.