NERVOSNÍ PÍSEŇ ROKU 1913.

A míjí rušné dny,

chce každý nový úkol.

Proč jsem tak neklidný,

když klidno tak je vůkol?

A soumrak, který pad’,

mne víc než jiné deptá.

Proč chci se ještě ptát,

když nikdo už se neptá?

A vítr vane z hor,

psi, ti se choulí v budce.

Má touha a můj vzdor

proč napřahují ruce

v dalekou, dobrou zem’,

v zem’ opravdových lidí,

za dálným obzorem,

jejž oči neuvidí?