Nesmířeni.

My rozhněvali jsme se pro tak málo!

– Matička u mne celé noci v pláči.

„Ó přijeď, budu tě mít stokrát radši, –

mně po tobě se tolik nastýskalo!“

Tak bledé, choré, mroucí dítě psalo

– a doma nevěděli, co to značí;

pak mrtvé děcko matka k prsoum tlačí,

a dítě s dítětem se neshledalo.

A druhé žilo dál; – a muž byl z něho;

a po noci, již probděl, užil všeho,

na písmo přišel, které přečet’ s těží.

A z rána odjel vesský na hřbitůvek;

však nenašel ten malý, dětský růvek:

– Sníh tam tak hluboký, – tak čistý leží!