NESMRTELNÍ.

Majestát Jeho, král náš nejjasnější

nás ráčil přijmout. Není v řeči naší

slov obdivu a díků, jež by mohla

jen záchvěv aspoň toho naznačiti,

co cítili jsme. Směti státi před Ním,

jenž rovného si v dějích světa nemá

a hledá-li se přec, pak v doby dávné

duch jíti musí, k zjevu Augustovu

a dojde tam a najde, bledý měsíc

se zlatým sluncem měřiti že nelze –

stát před Ním, cítit, kterak na nás padá

zář očí Jeho a zvuk hlasu slyšet,

jenž světu poroučí – je třeba více,

by člověk přál si umřít po té chvíli

jist, že už nikdy štěstí takového

nenajde v světě? Veličenstvo Jeho

podnikům našim slíbilo svou přízeň

a krásně ocenilo význam vědy

i různých uměn, jimi požehnány

jsou Francie dny, jež nám přáno žíti.

Nápadem božským ráčil vzpomenouti

král nejjasnější doby Augustovy,

kdy požehnání míru vládlo Římem –

– věc veliká, věc tuze důležitá,

obrovský převrat: nesmí se, jak dosud,

„Roume“ městu říkat; Veličenstvo Jeho

zřetelně, jak jsme všichni z deputace

slyšeli přesně a si potvrdili

pohledem jedním, Veličenstvo Jeho

„Rome“ velmi jasně ráčil vysloviti,

„Rome“, čímž dán ovšem v prvé řadě pro nás,

všech věd a uměn podpory a sloupy,

zřetelný pokyn Svrchované Vůle

v řeč naši uvést toto nové slovo

a nastolit je na místo, jež jemu

královským rozhodnutím přiděleno.

„Rome“ – kterak možno ihned neviděti,

že slovo to tak přesně odpovídá

onomu Roma, jímž se město zvalo

za časů velkosti a slávy svojí?

Vždyť Majestát Náš v moudrosti Své velké

dát ráčil uzdravení řeči naší

v tom místě, kde tak vlastně churavěla.

„Rome“, slovo to nám důkazem buď péče,

již Jeho Veličenstvo, stále chová

o snahy naše. Jako řádem pyšnit

jím Institut náš může se a bude.

A poslouchá-li svět všech Jeho kynů,

pak v prvé řadě poslušna být musí

řeč Jeho státu naznačené vůli.

Pět minut trvala ta audience,

pět minut ráčil Majestát nám dáti

zářného štěstí, slavné blaženosti.