NESMRTELNOST.

Co vítěz nad všemi a na výsluní štěstí

za věků dávných takto pravil král:

Postavte pomník, jenž by překonal

čas, paměť lidskou, mé ať jmeno věstí.

A pomník postaven a do oblak se vrýval

a v pomník vryty skutky válečné

a jmena krále časy na věčné

se ku oslavě zvučný paian zpíval.

A ku pomníku zas se bídný žebrák vláčel,

a bludný pěvec spatřil žebráka,

a pohled naň, a pohled v oblaka

a s hlavou plnou dumy dále kráčel.

Kde král a pomník, zpěv? – Po širé stepi splýval

stín oblaků; – kde stopy zanechal?

Však já z úst slepce píseň doslechal,

již básník tenkrát o žebráku zpíval.