NESMRTELNOSŤ.

To krásné tělo, před nímž malíř mnohý

by štětec sklonil němém ve úžasu,

ten očí kvas jak pro lidi i bohy,

jak lze jen červům dát je ku pospasu?

Ty bílé ruce jak jen smíchat s prachem?

Ty prsy v hlíně budou liliemi!

Ta ústa po tmě svítit budou nachem,

ty boky kvésti budou v černé zemi!

Ó zajisté, až pestré v směsi kvítí

tam rozestře své barvy v novém jaru,

v jich lesku, vůni budu zříti, píti

vděk nesmrtelný spanilých těch tvarů.

Ó zajisté, až budu hlavu klonit

nad tento hrob, své sny tam poznám cele,

mé polibky v nich dále budou zvonit,

jak druhdy zpívaly kdys po tom těle!