Nesmysl.

Takhle vzíti ten zub času,

uši, jaké mají stěny,

k tomu přidat pro okrasu

nos, jejž dal ti představený;

oči, které mívá strach; –

k tomu vzíti čelo hor

a klín hvězdné noci, ach,

rameno, jímž chvátí mor;

dech, jímž lesy dýší jemně,

k tomu sílu nadlidskou,

ňadra, jež má matka země,

známou žílu básnickou;

k tomu srdce zvonu vzíti,

Achillovu známou patu,

luny tvář, jež bledě svítí;

k tomu v nevinnosti šatu

levici vzít z říšské rady,

hrdlo, jež má láhev každá,

krátké nohy, jež má vražda;

do života krok, když’s mladý,

vlasy, jež bez vůle boží

z lidské hlavy nespadnou,

pokolení, jež se množí,

kostru děje bezvadnou,

svědomí vzít k tomu hlas – –

co by z toho bylo as?