Nesnáz nepřekonatelná.

Nechť je milostenka má

bohata a vznešena,

králem třeba otec její –

nedbám nic a jen se směji.

Na ohnivém koníku

sjedu pro svou militku,

unesu ji v čilém letu

navzdor moci, navzdor světu.

Kdyby drahou dívku mou

jímal žalář hrůzou svou,

i tu vítězství své slavím,

okovů ji mocně zbavím.

Kdyby v středu moře snad

dívku mou kryl pevný hrad,

celé moře hbitě zbrodím,

milenku svou osvobodím.

Kdyby oheň zhoubou zlou

obklíčil již dívku mou,

z žaroviště katy strhnu,

pro dívku se v plamen vrhnu.

Kdyby byla děva ta

v říši duchů zakleta,

nebojím se děsných zjevů,

obrům vyrvu tu svou děvu.

Než však – otec milky mé

u nás koželuhem je;

on mi nechce dát své robě:

„Bože, co jen počnu sobě?“