NESPOKOJENÍ ORLOVÉ.

Výš Orli chtěli, ještě výš,

kam srdce chce, až tam...

Nad srázy skal, jichž neuzříš

a kde lze mřít jen sám...

A smutní byli Orli mí:

daleko k slunci je.

A dál je k němu v podzimi.

Ta výška ubije...

Plakali Orli v hloubky vod,

svým unaveni snem:

„My nad nejvyšší vzlétli hrot.

Proč k slunci nemůžem’?“