Nešpory.

Tu ticho jest a setmívá se,

do klenby roste stín;

loď chrámu, cítím, tiše kolébá se,

mystických padá do hlubin.

Své dlaně spínám v skroušenosti,

lamp zlatých září pět;

pět panen neviditelných vstříc Hosti

v tom přítmí slyším přicházet.

Juž přijít musí v okamžení,

dech tajím, duše strnula;

teď v světla mdlého sladkém zavlnění

se rouška tabernaklu pohnula.

A srdce sevře sladká touha,

do závrati sladčí cit:

teď lávy tajený proud léta dlouhá

se musí žhavý provalit!