Nestálost života lidského.

Stel se v cestu ružinka,

Strast buď zapuzena,

Píď den času malinká

Jest nám vyměřená,

Ráno malý Sameček

Do hry ještě běží,

Večer krásný chlapeček

Na márách již leží.

Ráno Bětka milostná

V tancy ještě skáče,

Večer mátě žalostná

Nad nemocnou pláče,

Na zejtří pak truchlivá

Jí již hrana hlučí,

Na hřbitovu plačlivá

Písnička jí zvučí.

Nánka s krásným ženíchem

K sobáši dnes jede,

Na svadbě ho se smíchem

Do minétu vede:

Ale sotva jasná zář

Zemi vratila den,

Ružová ji zbledla tvář,

Smrtí sklíčil ji sen.

Dokud tluče slavíček,

Slyšte zpěvy jeho,

Dokud voní hřebíček,*

Snažně trhejte ho,

Brzo ptačat líbezné

Utichnou nám hlasy,

V starosti nám žalostné

Skvetou hlavy vlasy.

Dokud kvete ružinka,

Věnce sobě pleťte,

Dokud mladá děvčinka,

S ní se těšit hleďte;

Smrt se náhle přiloudí,

Kosou svou nás raní,

K hrobu všecky osoudí

Nemilostnou zbraní.