Nešťastná láska.

Seděla v komůrce,

drala měkké peří:

Ach! škoda panenky,

která hochům věří;

ach! škoda panenky,

nastokráte škoda,

když jí faleš jak červ

květy srdce zhlodá!

„O falešná lásko,

mame plný medu,

na chvilku dáš radost –

a na vždy dáš jedu.

Co se těch modráčků

modrá v šírém poli,

tolik ach! bolestí

mne v tom srdci bolí,

a srdce do hrobu

všecku radost skládá,

bože můj, smiluj se

umřela bych ráda!“ –

Seděla v komůrce,

měkké peří drala:

z očí slzička jí

za slzou se brala.