Nešťastným. (I.)

Jak je to málo, co nám život dává,

vůči těm snům, jež máme o štěstí!

Bez počtu rostou naše bolesti –

však o úsměvech jedva se nám zdává...

Toť osud náš... Leč po nás přijdou jiní,

když my už dávno v světě nebudem,

a setkají se s tímže osudem,

s nímž nadarmo my zápasíme nyní.

I nechať Bůh k nám sesílá své kříže:

my bez reptání chopme se jich tíže

a neklesejme slabým duchem níž!

Tím lepší jsme, čím větší jest jich tíha,

neb mukami se očistěna zdvihá

i duše naše – k nesmrtnosti blíž!