Nešťastným. (II.)

Jest blaho krátké, jako okamžení,

a cenu jeho známe teprva,

když odlétlo nám, když už netrvá...

Na světě radost nikdy stálou není!

Však bolest zato hojí se tak zdlouha,

a po ranách vždy jizvy ostanou,

jež znova jitří duši ztýranou,

když dotkne se jich upomínka pouhá.

Ó, hloub než blaho vrývá se cit bolu,

a přec je v život každý nese spolu,

jak v kolébce ho matka povila...

Vždyť, jako bez tmy nesvitla by zoře –

tak na světě zde musí býti hoře,

neb bez něho – by radost nebyla!