Nestav se mezi nás...

Nestav se mezi nás, Ó světe všedních cest,

ty s tváří pokrytce a pýchou lidských měst –

nás cesta odvádí, kde promyk září hvězd.

Drak stíhá stohlavý nás, tisíc očí tvých:

co nám je modlitbou, to mozkům tvým je hřích,

co nám je svátostí, tvůj drsný budí smích.

Ó, nech si moudrost svou, nám naše snění nech,

nám stříbro měsíce a sobě zlata měch,

ty koberce si měj, nám lesní stačí mech.

Nestav se mezi nás, Ó, nech nás odejít

v to tiché království, kde duším vládne cit –

a nebes hvězdami je drahých očí třpyt...