Neštěstí v zahradě kvetoucích kaktusů. (Předzpěv.)

Osvěta již všude vnikla zticha,

nic víc není nezbádáno teď.

Lidský duch, jenž všude bádá, čichá,

provrtal i slavnou čínskou zeď,

změřil délku, výšku, tloušťku její,

okreslil si její celý plán –

byl by si ji s sebou nejraději

odnes’ domů smělý Evropan.

Rozmyslil si ale a jen copy,

dlouhatánské, čínské copy jen

přivezl nám s sebou do Evropy –

nošení to sov je do Athen.

Kraj dřív neznámý, jak půlnoc tmavý

prošťourán jest v uplynulých dnech.

Lidský důvtip smělý, dobývavý,

všude zářnou pochodeň svou sžeh’,

bádal stále, nekles’ myslí chabou –

a my všichni známe Čínu teď,

jako by už kdesi za Podbabou

začínala ona čínská zeď.

Badatelům, kteří touhou jati

prozkoumali bájnou onu říš,

podařilo již se vypátrati

zprávy zajímavé nanejvýš.

Dokázáno je, ne bez obtíží,

že je Číňan skrblík veliký,

že jak slon se živí samou rýží,

švestkové však nezná knedlíky.

Dokázánoť nyní, že i v Číně

lidu pro radost je berní dán,

že i tam jsou ženy, děti, tchyně,

mnohý že je mnohdy namazán;

že i tam je papírová měna,

že však zlatka vydrží tam víc,

nežli naše ihned ušpiněná;

že i tam je dívek na tisíc,

které by se vdaly hrozně rády;

že i tam jsou mnohé paničky,

které za manželovými zády

koketují život celičký;

že i tam je z jara v stromech míza,

že i tam muž mnohý ženou zkrot’,

že i tam se na balkonech slízá

Monteků a Kapuletů rod.

I mně slavný cestovatel jeden,

nadchnut krásou básnických mých děl,

láskou k české belletrii veden,

historii jednu pověděl,

abych kouzlem básnického zpěvu

oblekl ji v rýmu zdobný šat, –

historii smutném o randevú,

s koncem zlým, až hanba povídat.

Vhod-li vám, ve zpracování krátkém

idyllku vám pěknou předvést chci,

seznámím vás s čínským gigrlátkem

i s kaktusů celou kollekcí,

věnovati nadšenou chci strofu

čínské slečince, již předvedu,

a jak poetika chce, i katastrofu

mravoučnou spletu k posledu.

Povedu vás parku snivým šerem,

kde se zjeví svítkožlutá tvář,

všechno řeknu básnickým svým perem

za poměrně malý honorář.

V historii té snad Číny znatel

nalezne i nemožného dost,

leč můj známý, onen cestovatel,

zaručil mi její pravdivost.

Mne-li přelhal, ať je za to kletý!

Lží-li historka ta přesmutná,

ať jen břečkami své vlaží rety,

ať mu naše krátké nechutná!