Neštěstí v zahradě kvetoucích kaktusů. (VI.)

A muž, který v kapitole třetí

a v předměstí Pekingu měl dům

a jenž děl, pan zeť že jednou sletí

se schodů jak jedno lilium –

muž ten jarým turem byl by nyní

vztekle zařval nad tou neřestí,

že by byli páni mandarini

vzbudili se v celém předměstí.

Když své oči na milenci napás’,

jenž se vzdušnou cestou vznášel výš,

starý honem rákosku dal za pás –

Čao-Čao, ach, že netušíš!

A teď nůžky našel na svém stolku,

s nimi k oknu přistoupil v ten mžik.

Milý táhnut výše – – bez okolků

nůžky k copu přiložil – a šmik!

Čao-Čao více kolem pasu

otáčeti cop svůj nemusí –

ach, ten chudák ustřižených vlasů

bídně spadnul mezi kaktusy –

Jak mu bylo v této chvíli? Hola,

dobří lidé, honem povězte! –

Dopoví nám sedmá kapitola,

co se nevešlo sem do šesté.