Neštěstí v zahradě kvetoucích kaktusů. (VII.)

Starý však, ó podšité té šelmy!

po copu se výše nechal vznést

v druhé patro – – divila se velmi

milá, že teď těžším milý jest – –

Nejvíce se podivila ale,

když v svém hněvu papá před ní stál...

Promluvil prý s ní si dokonale,

rákoska prý slavný měla bál...

Nevím, já si ruce nad tím myju,

lásky román končím bezděky,

neboť psáno jesti v Konfuciu,

že nic v světě není na věky...