NESTOJÍ TO ZA TO!

Můj otec říkal: Nestojí to za to

do dlaní hlavu klást

a mučit se a mást,

že to, čím včera srdce bylo jato

a co se zdálo nad ryzí být zlato,

dnes povaleno, zašlapáno v bláto.

Můj otec říkal – nestojí to za to!

Vždyť jednou vše – i život celkem vzato –

i ze zklamání sterých všechen bol,

jak obilí, jež po dozrání sžato

kýms zavezeno bylo do stodol,

dá úrodu, jak vůni květný stvol.

Můj otec říkal – nestojí to za to

na lidský nevděk myslet, na nezdar.

Jen ty nes lidem dál, co duši svato,

a nemysli, když dáváš, na svůj dar.

Jen když tvé nitro, věčnou láskou vzňato,

co rozdalo i co mu bylo vzato,

ví najisto, že vše to stálo za to.