Nesu si z lesa květ

Nesu si z lesa květ

a je mi svatě,

tak radostno, jak kdybych potkala tě

a s tebou tudy šla.

Jde se mnou vůně,

dech svůj napájím jí

a myslím na náš první polibek,

až krásu probudím

a k rtům tvým přitulím ji.

Má duše s duší lesa splývá tiše –

jsi lesem tím –

a já v tom květu, který v dlani nesu,

tě líbám s pohnutím.