Nesvorné kvarteto.

By Emanuel Züngel

Proč máme zpívat stále z hluboka?

chcem zpívat také jednou s vysoka.

Jen mějte rozum, bratři, nejde to,

toť bylo by podivné kvarteto!

My však to přece jednou zkusíme.

Již bláznům povoliti musíme.

Již tichá noc se sklání v údolí

a soumrak se tmou čirou zápolí;

však světla nebes tamo září, ach,

nám k útěše ve hvězdných výšinách.

Hahaha – hahaha,

bláhový base,

toť jsi si, ubohý,

škodil již zase.

Zadržte posměchy

svoje ty smělé!

Nejsme dnes při hlase,

to je to celé!

Teď uděláme číslo desáté,

tam velkých těžkostí vy nemáte.

My chceme zpívat jedenácté však,

a jak my chcem', musí se státi tak.

Tenkráte na svém státi musíme –

Nad vámi zvítěziti zkusíme!

Český zpěv nechť kol zaznívá,

kde je Čech, tam vždy se zpívá,

český zpěv kde hlaholí,

tam, aj, srdce nebolí.

Okolo mňa otáčej sa,

má panenko, hopsa hejsa,

pak tě švarnú dívčinu

na srdce já přivinu!

Hahaha – hahaha – bláhový base,

toť jsi si ubohý škodil již zase!

Zadržte posměchy svoje ty smělé,

nešlo to do taktu, to je to celé!

La-la-la-la!

La-la-la-la!

Dobrý teď, basové, vy pozor dejte,

všecky své hlasy i um svůj sbírejte!

Od vás se budem snad učit, vy páni,

při hlase chudém jste k politování.

Jenom žádné hádky zas,

svět ať nepomluví nás!

Všechen spor teď utichniž.

Začněme již!

Vesele do kola, děvy, mládenci,

rozkoš když nás volá,

zdobme se věnci.

Jedna jen mladost i láska je v žití,

srdce kdež radost a blaho jen cítí.

„Vesele do kola“ – to jste zpěváci –

„radost když nás volá“ – Ó, vy chudáci!

„jedna je mladost i“ – toť kokrhání,

„kdež srdce radost a“ – dosti již, páni!

Svornost vy nechcete mít!

Těžko s vámi svornu být!

Zpívejte a nechte nás!

Muziku tvrdí jen bas!

Teď mám sÓlo přece já!

Zas se něco pánu zdá!

Na to bych se podíval,

abych sÓlo nezpíval!

„V kolo pojď, dívenko má!“

„K ňadru tě přivinu já!“

Buďte hnedka zticha vy tam!

„Sladkou ti hubinku dám!“

Blázni!

Sami!

Pěkně zpíváte!

K smíchu!

K pláči!

Aby vás ďas!

Zticha –

buďte!

Sic nás poznáte –

Odtud –

dolů –

shodíme vás!

No!

No!

Ajajaj!

dále!

Nic?

Nic?

Krásný to zpěv!

Hm!

Hm!

Začněte!

Ale?!

Ó!

Ú!

Kypí v nás krev!]

V kolo pojď, dívenko má!

Hahahahahahaha!

Sladkou ti hubinku dám!

Bůh ten zpěv odpustiž vám!

Nic nebudem zpívat víc!

Ani zlatých za tisíc!

To je škandál hotový!

Ztřeštěnci vy bláhoví!

– la, la, – la, la,

Výborně, páni!

– la, la, – la, la,

Toť k popukání!

– la, la, – la, la,

to na mou čest!

– la, la, – la, la –

překrásné jest!

Konec již! Konec již!

dosti té vády!

takto my ničeho

nesvedem' víc!

Dobrými buďme radš

zas kamarády,

zpívejme pořádně,

anebo nic!

Chutě, bratří, svorně v spolku

zazpívejme českou polku,

valčík není nic pro nás,

proto ať ho vezme ďas!

Svorně, svorně pějme stále,

válčit, válčit nechcem' dále,

žádný svár víc, žádný hněv,

svorně ať zní český zpěv!