Netěš to srdce, co mi v prsou bije,

Netěš to srdce, co mi v prsou bije,

Bez útěchy mu věčný bol je dán,

A nikdy nebude v něm míru stán,

Tam sídlí bouř jen a lítosti zmije.

Mých rájů květ máj žádný nerozvije,

Peň zchřadnul – list byl vichrem odehnán,

A lásky chrám, v mém srdci zbudován,

Kles’ v pekla noc, kde klam, kde klam jen žije.

Mně nezůstalo nic – jenom ruiny

A hluboký můj bol, jenž je ochvívá.

A z temných hrobů volá snů mých stíny:

A drahý bol ten, nikdy nezahrne – –

Jak lesů šum, jak vlny duma snivá,

Jak hrobů němý žal i v máj se vine!