Netopýr.

Miluji více tichá snění

než lidí shon a žití vír,

a víc než jasné světlo denní

miluji nocí šerý mír.

Zář slunce moje oči bolí,

raději modrou lunu mám,

a když vše ztichne ve vůkolí,

k rozletu křídla rozpínám.

Ze zahrad skrytých květů vůně

omamně vstříc mi zadýší

a srdce mé, jež smutky stůně,

léčivým dechem utiší.

Bez ruchu moje křídla šumí,

jak šeré dumy v spící kraj,

kde temno všechny zvuky tlumí,

kde ticho jen a noci taj.

V hlubokých stínech vše se mění

a plný záhad každý tvar –

nic krásnějšího v světě není

nad tajůplných věcí čar.