NETOPÝŘI

Zní se zvonice bim, bam-bam

a noc je strašný, pustý chrám,

jejž valné mraky klenou,

tma proudí jako příliv vln

a člověk skládá smutku pln

dnem hlavu unavenou.

A se zvonice bim, bam, bim:

vy, lidé, spěte s žalem svým,

s ním vzbuďte se zas k ránu;

na loži hlava u hlavy,

noc z vašich snů si vystaví

svou strmou slavobránu!...

Už mlkne zvon, ční do tmy věž,

a srdce, zdá se, mlkne též,

jen tetelí se v hrudi

a nyní kouzla, vidění

noc tuto rázem promění

a přístrachy se vzbudí.

Lká sova ze sna „hú a húú,“

neb složila jest přísahu,

zde neříci nic více,

vlá nyní volně, vladaří,

má závoj mrtvý po tváři

noc černá bez měsíce.

A její šlář a její šat

ve čtyry strany jme se vlát

a těžký fluid šíří...

Tu slétnou v slasti znavené

k ní na trůn černý z ebene

tmou zpití netopýři.