Ó netouži!

„V tvých ňadrech pro mne písní není!“ –

tak dělas. K čemu slovný květ?

což nestačí ti srdce chvění,

páž pasu kol a na rtu ret?

Mám světu vyzraditi cele,

ký poklad hvězd v své duši mám,

a jaké jaro poupat v čele,

když na skráně tě líbávám?

Vždyť každé zachvění se prsů

jest mojí písně ptačí zjev,

jenž z růžového vzlétá trsu

a rosou z něho střásá krev.

Ó netouži, by, hruď co chová,

též kvésti spatřil celý svět,

květ duše vložen v ladná slova

jest přece vadnoucí jen květ.