Neurčité tóny.

Neurčité tóny v souzvuk spojují se

jako kapky vína rozlitého v míse.

Neurčité tóny zní jak prudké zvony

z dálky mhou a chtějí objat miliony!

Že jsou neurčité, tím se nejvíc líbí,

a přec pevný obrys, linie jim chybí.

U srdce tě chytnou, že jsou neurčité,

z klubka Ariadny niti porozvité.

Dovedou-li k cíli? Sluch se často mýlí

a ty matné tóny pílí, kvílí, šílí.

Na dně duše leží v tišině své svěží,

a jak jarní vánek v strunách srdce běží.

Dítěte jsou záchvěv, dívky pousmání,

ženy vlídná účast, muže odhodlání.

A zní, nežli zhynou, v moře všední splynou,

než jsou nahrazeny cizí hudbou jinou.

Ve chrpnaté třísni, v planých máků tísni,

v ňader rozvlnění, ve drozdově písni,

v sněhu krajek bílých, v nachu smavých líček,

v stínech namodralých, pláčem spuchlých víček,

v šeříkové vůni jara na výsluní

neurčité tóny v odstínech svých trůní.

Než v čin vzplane vůle a než v píseň rýmy,

to jak vykonáno – pak jsou určitými!

Potom vichry dují, zvony povykují,

pak jsou výraz duše a pak rozhodují.

Břeskná fanfara jsou v jízdě za nevěstou,

ale básník ví jen, co ztratily cestou!