Neustaň.

Ve nitru svém svatou kdo jiskru cítíš

k božství až vzepnout ducha žhoucí let –

v něm neustaň, nechť zbouřen proti tobě

povstane jednohlasně celý svět.

A neustaň, nechť ďasů v lidském hávu

celé se peklo na tě vyrojí,

nechť cíle tvého božskojasné slunce

příšerných zastře mraků závoji.

A neustaň – nechť v nízkost strhnout svoji

chtí řeřavými tebe okovy;

o neustaň – nechť za tebou i vyslán

roj smrtonosných šípů jedový.

A jestli přec, zasáhnut střelou krutou,

ku zemi klesneš s křídlem zlomeným –

neodvrať ještě zraků s cíle svého,

jenž v výši září písmem plamenným.

Neustaň ještě srdce živit mroucí

tou žhoucí touhou – svatým zápalem

a neustaň – až zrak tvůj strhán shasne

a srdce pukne v stonu zoufalém! –