NEUZNANÝM.

Kdes ve hlubinách pralesa

se šírá řeka valí

a zářným pádem poklesá

po roklinatém skalí.

Co barev vodopád ten má!

jak byl by v duhu vtělen –

leč nikdo si ho nevšímá,

ni pokraj lesa jelen.

Vln vítězný zpěv, sten a křik

se ztrácí v lesní hlucho

neb, co svět světem, nedonik’

tam lidský zrak, ni ucho.

Tak marně volá vodopád,

svůj hymnus toužný šumě –

jej nikdo nezaslech’ kdy lkát,

jen já v té snivé dumě...