NEVÁHEJ!

V zimní den, v letní noc v tichu

zní touhy tajemný zvuk,

jenž volá ku slastem hříchu,

do lesů, do polí, luk –

to láska přípravy dělá

k slavnostem duše a těla,

jimž v slunci doufání náhle

zachce se extrémních muk.

A člověk poslušen krve

svou oběť pospíší dát

prvnímu, anebo prvé,

jimiž byl v kruh štěstí vzat,

opojen tajemným hlasem,

oslněn světlem a jasem

chce z nových, neznámých zdrojů

poklady života brát.

Neváhej v bouřlivé chvíli

zelenou ratolest vznést,

jdi přímo k jasnému cíli,

kde čeká ohnivý křest

milence hrdinných duší,

jichž srdce volá a buší

radostně v blažené víře,

že může plameny kvést.