NEVÁHEJ...

Je dílo neskončeno, nedosněn je sen

a nechce čekat se, až noc se změní v den.

A vše už bylo tu a vše se vrací znova –

čas vším už pohrdnout, odejít beze slova.

Až k tobě vtíravě zní hlasy lidské vřavy,

a život holá poušť a jako žalář tmavý.

V svém klíně nový klam a hořké dary chová

den každý znovu zas a každá chvíle nová.

Neváhej, vteřina, hle, prchá za vteřinou,

slyš křik těch vítězný, kdo brodili se špínou,

neb jejich tento svět, jim štědře země rodí,

a těžké kořisti jsou pirátské jich lodi.