Nevděčný.

By Adolf Heyduk

Nehodného dostala jsem muže;

prohýřil mé srdce jak své zrní;

čekala jsem v lásce plné růže,

dostala jsem hrotnaté jen trní!

Nešťastnou jsem u něho se stala;

hýřil, nedbal; práci na mne skládal,

čím víc slunce z očí jsem mu dala,

tím víc vláhy později z nich žádal.

Zle s mé matky zetěm, s bratrů svatem!

Bez slz hlavy k spánku nepoložím;

já své duše ovila ho zlatem,

on jen trním ovil mě a hložím.