NEVER MORE.

By Emanuel Lešehrad

Ach, juž nikdy, nikdy více.

Ba, tys chtěla mne mít ráda:

Šli jsme spolu, netušíce,

jak se souží srdce mladá.

Ale nyní –

jsme tím vinni!

Příliš hluboko jsme zřeli

v naše nitro obnažené,

zatím, co se v prsou chvěly

touhy vášně, bezejmenné.

Nyní chladné

žití vadne.

Zakryj svoje svěží líce,

zakryj svoje čistá ústa,

nebudu jich líbat více;

moje duše je už pustá.

Nechci šálit

nech, se vzdálit.

Vždyť mně je tě, děcko, líto,

že jsem zničil mládí tvoje,

slyšíš, probůh, odpusť mi to:

zoufalé jsou srdcí boje.

Teď však temně

nechoď ke mně!