NEVĚRNÁ MILÁ

„Já do smrti ti věrna budu, milý,

to přísahám ti tady v pokoře,

za svědka Boha beru si v té chvíli,

ač – je-li vůbec jaký nahoře!

A jsi-li náhodou snad atheista,

viz na nebi tu hvězdu zářící!

Ta stejně věčná je a stejně čistá,

jak srdce láskou k tobě hořící!“

Rty na rtech vášnivě se pozachvěly

a ruka ručku stiskla přesladce...

Nazítří zase sejít jsme se měli,

pár chvilek prožít v sladké pohádce.

Byl opět večer, vánek líbal stromy

a sníh zasypal všecky cestičky,

měsíce srpek osvětloval domy

a s oblohy se smály hvězdičky,

však moji lásku nebylo tu vidět...

Kam, probůh, se mi asi ztratila?

K nebi jsem pohléd a počal se stydět.

Ta věčná hvězda tam již nebyla!