Nevěrná.

Sil jsem proso na souvrati,

Nebudu ho žíti,

Krásné děvče miloval jsem,

Nebudu ho míti;

Síti, nežíti,

Milovati, nevzíti;

Sil jsem, nežal jsem,

Miloval jsem, nevzal jsem.

Tam nad mlejnem pod jesenem

Na vysoké stráni,

Slíbila mně má panenka

Věrné milování:

Věnec uvitý,

Prsten skvostně vyrytý

Od ní dostal jsem, –

Přece děvče nevzal jsem.

Ústům jako z máku kvítí

Hubičky jsem dával,

S tílkem jako labuť bílým

S větérky, jsem hrával;

Láskou plesal jsem,

Kudy chodil, vzdychal jsem,

V noci nespal jsem, –

Přece děvče nevzal jsem.

Ráno dřív než zvoník cinkal

Časně na klekání,

Šel jsem, abych ptáků slyšel

Ranní radování;

Šel jsem za lesem,

Ale ach, co spatřil jsem!

Celý strnul jsem,

Více děvče nechtěl jsem.

V rostlinách tam, střemchách hustých

Děvče s jiným stálo;

On ji vinul, líbal, tisknul,

Děvče se jen smálo;

Já pak zvolal jsem;

Darmo v noci nespal jsem,

Sil jsem, nežal jsem,

Miloval jsem, nevzal jsem!