NEVĚRNÝ HRABĚ

Jí za noci májové hrabě dal slib

a na ruku prsten zlatý –

Teď v chudé své jizbě při svíci,

svatební šije si šaty.

Noc venku – jak hrob černavá –

však v duši panny světlo plá

a srdce blahem buší.

Slyš, kohout pěje! S novým dnem

hrabě si přijede pro ni!

A panna zří v okno a naslouchá,

zda podkova nezazvoní.

Než, všude ticho. Kde jen dlí?

Již červánkem se nebe rdí –

a po hraběti ni slechu.

Tak den plyne po dni a každý jak mrak,

noc každá – propastí hoře.

Však o hraběti žádná zvěst,

jak kámen když zapadne v moře.

Co s pannou děje se ubohou?

Běda, s chorobou z žalu zlou

se na loži v blouznění zmítá.

– Och, co že ty zvony tak truchle dnes zní,

jak zvonily by hranu? –

To pan hrabě dnes k oltáři

vznešenou vede si pannu!

Nevěstu sličnou ve věnci,

jsou družičky tu i mládenci,

a všichni samé kvítí.

Och, proč náhle panna ticha tak,

že srdce jí neslyšet v hrudi,

proč tvrdého ji ze spaní

již dennice neprobudí? –

Ó, hrabě, však z viny své budeš se kát!

Ji do rakve v svatební oblékli šat

a myrtou ověnčili.

Je za noci veselo na zámku tam,

jenž vysoko na skále stojí.

To hrabě s mladou chotí svou

svatební hody tu strojí.

Sta světel v síních plápolá

a hudba hraje do kola,

a všecko tu v jediném plesu.

Teď s fanfárou rohů, slyš, přípitek zní,

snoubencům na blaho příští! –

A poháry vesele zazvoní

a křišťál se o křišťál tříští.

A hosté co křepčí a dovádí,

hrabě si nevěstu odvádí

v svatyni lásky tichou –

Tam, sloupové lože kde ovíjí květ,

chce panenský vínek si vzíti –

V tom, slyš, to z věže houká sýc

a zvon začne dvanáctou bíti! –

Tu náhle prudkou vichřicí

uhasne svíce za svící

a mrtvá v komnatu kráčí – –

– „Jdu, milý, jdu si pro tebe,

když sám ty's nepřišel pro mne!

Mě hoře k smrti sklátilo

pro slovo tvé věrolomné.

Věčné já na tě právo mám

a žádné živé tě nenechám,

vzdor peklu, věř, i nebi!

– Pojď, milý, a snubní mně polibek dej,

jak věrnému ženichu sluší,

a zemi poruč tělo své

a Bohu svoji duši!“ –

A mrtvá jak k jeho svůj přitiskla ret,

zatočil se s ním celý svět –

a bez dechu k zemi se skácel.