Nevěrný věrný

Já poznal svět jak tuláci a ptáci

a mnoho viděl žen,

a přec má touha bouřlivě se vrací

vždy k tobě jen.

Znáš, lehkonohá, dotančit se výší

ty jediná,

znáš opojnou mne ducha svého číší

spít bez vína.

Kraj duší volit znáš, neb to, co jítří

tvou mysl dnes,

je člun – a zítra zpěv – a na pozítří

to bude chrt a les.

Nač útočí, tvá bystrost uvykla si

jak šturmem brát,

dle hráčů střídáš odvahu i hlasy,

tvář měníc jako šat.

A já, jenž závrať, pokání a zmatky

mám z dobrodružných cest,

zas rozběhnu se v dál, neb cesta zpátky

tak sladká jest.

Tak znovu zřím tě vášní plát, vždy v kole

a nad všedností vždy,

zas v překrvené tonou hyperbole

tvé útlé rty,

a jasně vím to: tebe-li kdy, ztratím

i sebe sám,

a k tobě-li se jednou nenavrátím,

je zář i moc ta tam.

Neb ten, kdo nehmotně je vzhůru veden,

všech devět vzývej Mús:

leč každému z nás v ochranu jen jeden

dán genius –

a mně jsi dána ty. Jen tam, kde změna,

má slast se počíná:

mně neklidem, mně jiskrou svatá žena

tys jediná!