NEVĚRNÝ.

Švarného jsem jezdce milovala,

uzdu zlatou jeho koni dala,

koni uzdu, jemu při rozluce

kolem krku ovila jsem ruce.

Sotva políbil mě, vyjel v luhy,

vyjel bez sedla a bez ostruhy;

i tu uzdu mohl oželeti,

bez uzdy kůň mnohem líp přec letí.

V krčmu slétl jako ptačí peří,

koně k sloupku uvázal blíž dveří,

rudé víno dal si nosit v džbánu,

od večera popíjel až k ránu.

Pil a pil, až zlatou uzdu propil,

vdovu krčmářku kol pasu chopil,

zřel jí v oči; nový den když sivěl,

znova zpil se, dřív než vystřízlivěl.

Rozkoše číš pil s ní vrchovatou,

propil uzdu i mou lásku vzňatou;

za to ruce krku kol jsem svila,

v tvář jej líbala - a uškrtila.