NEVĚSTA MĚSÍCE.

Když zrodila se Běla,

měsíček v okně stál

a dřív, než matka směla,

jí líce zulíbal.

Po léta chodil za ní

a miloval ji moc –

ach! zítra bude paní! –

jak dusná letní noc!

Dokořán okno stálo,

van hebký clonou vlál –

a náhle okno vzplálo,

v něm bílý měsíc stál:

„Má dívko krásná, znáš-li

tu lásku v srdci mém?...“

A z jitra bratři našli

ji v krvi pod oknem.

A když ji pochovali

na blízku stezičky,

na jejím hrobě smály

se samé měsíčky.