NEVĚSTA.

Tak mladá ještě – a prodali jste ji,

mládí i krásu i lásku její!

Starci jste, bohatci dali ji v plen,

zmařili bez citu májový sen!

A půjde ubohá poslušně k němu,

v bolesti zamlklé s Bohem dá všemu,

s Bohem dá nadějím, s Bohem dá snům,

odvést se za mužem v cizí dá dům.

Jak služka jeho tam znavena prací

skromničká, zlekaná a v resignaci,

s povzdechem zoufalým na bledých rtech

děti mu povije v bolestech.

A svadne mlčky, jak vadne květ mladý –

Však v nocích červnových, kdy ze zahrady

dech růží zavane do oken,

na loži vzbudí ji horečný sen.

A bude nadarmo jej zažehnávat!

Po trudu denním se bude jí zdávat

o plachém polibku, jediném,

tak nesmělém a dětsky nevinném,

který jí před léty z večera v žertu

učitel mladičký uloupil se rtů –

a bude hořce ji v neklidných snech

pálit ten polibek na svadlých rtech.