Nevím, cos to řekl tehdá...

Nevím, cos to řekl tehdá,

byl to vzdech pro trudný osud,

mně však bylo, jakby štěstí

k nám se mohlo snésti posud:

objala jsem tvoji hlavu.

Ach, v tom blízku tichá slova

mohla býti dohádnuta,

směla býti zastíněna

svitem lásky pravda krutá:

dotkla jsem se tvého čela.

Pak jsem řekla: „S Bohem, s Bohem!“

Okamžik mne zase vzdálil,

ale závoj ze snů tkaný

celou moji duši zhalil!

odnesla jsem srdce tvoje.