Nevím o ní! Hlas jen zvoní

Nevím o ní! Hlas jen zvoní

v srdci tajemně mi,

– rouška času snem ho sladkým cloní –

že je má, ač prodaná je všemi,

však trpké přece: nevím o ní!

Nás oba, viď, má zlatá,

plamen touhy sžírá,

co platno volat: smrt a nebe, víra,

víra ve shledání svatá,

co platno, když muž, propast mezi námi,

co platna modlitba a slzy, vzdech,

když meč rozloučení nad hlavami,

co duší svatba, když krev se v těle honí

nezkojná. Nám žádný žití spěch!

Ó to trpké: Nevím o ní!