Nevinnosti, dcero nebes Pána,

Nevinnosti, dcero nebes Pána,

Jenžto's v ráji s lidstvem kochala se,

Do ráje-lis vrátila se zase

Hříchy byvši od nás odehnána?

Na nedrahno ach tě nebes brána

Pouští k dětem v jarním žití čase,

Dorostlejší výhost dáváš chase,

A hruď mužů zřídka jest tvá schrána.

Stup k nám s nebe! Ostaň tuto s námi;

Svět pln lesků, lesk ten duši mámí.

O sstup s nebe! zasvěť zas hruď naši!

Námluvy jsme v křestu s tebou měli;

Proč se láska tvoje teď nás straší?

Zda se tobě námluv oněch želí?