Nevítané vysvětlení.

Mladíci dva, zrostlí v mravní zkáze,

jeli s knězem po jakési dráze,

tropíce si cestou z něho smíchy:

„Velebníčku, odpusťte nám hříchy!“

Nad to byli ještě mu tou radou,

aby kuchařku si vybral mladou.

Kněz byl tich a nedbal jejich řečí,

ač tím dával k smíchu podnět větší.

Když pak odjeti měl jinou stranou,

pravil, odcházeje: „Na shledanou!“

Tázán po příčině toho rčení,

děl: „Jsem zpovědníkem ve vězení!“