NEVLÍDNÝ DEN.
By Adolf Brabec
To umíravý, nevlídný byl den,
a duše stále hosta čekala,
a modrá touha, zahalena v sen,
do duše pochyb řadu vehnala.
Až přijde večer, shasnou světla dne,
pár smutných svítilen se zableskne,
a všude člověku, kam pohledne,
po něčem strašlivě se zasteskne...