NEVLÍDNÝ DEN.

By Adolf Brabec

To umíravý, nevlídný byl den,

a duše stále hosta čekala,

a modrá touha, zahalena v sen,

do duše pochyb řadu vehnala.

Až přijde večer, shasnou světla dne,

pár smutných svítilen se zableskne,

a všude člověku, kam pohledne,

po něčem strašlivě se zasteskne...